911 Zakázaný deníček

On-line Filmy, které Vám televize nepustí, zprávy, které Vám noviny nesdělí...

Homepage

Hon na lidi vrcholí, aneb rozděl a panuj šlape jako nikdy dříve

 V současné době je hlavní starostí (nejen) českých politiků, jak zvolit pana prezidenta. Pomineme – li velmi smutný fakt, že v důsledku je úplně jedno, který z kandidátů bude prosazovat zájmy „sjednocujícího“ se světa, tak způsob, jakým se „naši“ zástupci přou o to, zda hlasovat tajně a kolik uren nakonec bude potřeba k tomu, aby si jednotlivé strany „uhlídaly“ své ovečky, zda a jak volí, přesněji kdo jim nabídl lepší obchod, je velmi frustrující.

Mezitím, kdy politici prodlužují odchody do „důchodu“ a občané, (včetně kojenců), započali éru hrazení pobytu ve zdravotnických zařízeních, ale také návštěvy pohotovosti, či každé položky na receptu (proč tedy platíme zdravotní pojištění?), se v novoročním projevu prezidenta republiky dozvídáme, že jsme se vlastně ani nikdy neměli lépe.

Soudnictví, exekutorské komory a bezpočty „administrativních“ celků se začínají chovat jako velmi sadistické soukromé podniky, zcela mimo logiku zřízení své existence. Na základě smyšlených faktů lobuje ředitel tabákové firmy, která mimochodem má v ČR na starosti vzdělávání dětí, ale ve značné míře i kulturu a politiku, pro stavbu radaru o jehož účelu prakticky nikdo z veřejnosti ani odborníků nemá jakoukoliv jednoznačnou informaci. Vyjma toho, že i premiér mění zdůvodnění jako na běžícím pásu…. 

Ostatně do Iráku bylo potřeba vtrhnout, protože prý (!) měl chemické, možná nukleární zbraně, nenašel se jediný důkaz, invaze pokračuje a statisíce dětí, nevinných lidí trpí.

       Pojďme se podívat, kteří lidé jsou tedy spokojení. Je kvalita života opravdu spojena s penězi (?), za které si můžeme dopřát libovolná potěšení a pokud si nebudeme nic nalhávat, tak i pořídit atraktivního partnera třeba na noc, nebo i do manželství, protože díky sociálnímu inženýrství se manželství pomalu stává (, ale také partnerství), jakousi smlouvou - akciovou společnosti, dohodou, často i fakticky smluvně stvrzenou o tom, že vzniká nová ekonomická, státní jednotka, hluboce na úkor Lásky, podstaty lidského bytí – pár – dnes po libovůli i stejného pohlaví. Proti gustu žádný dišputát?

       Znám jednoho úředníka. Jsou jich mraky. Inteligentní, velmi schopný a v podstatě milý člověk. Je on spokojený se současným stavem společnosti? Není, s nadhledem nadává, čeká až se to samo nějak změní, ale….

       Ráno jde do práce, má pod sebou několik administrativních pracovnic, neustále si kupuje nové „hračky“ pro úřad, vybírá čas od času nový vůz, častěji digitální fotoaparáty, které pak užívá soukromě i pracovně. Má také problém utratit za telefon a počítačové připojení, inu vše je služební. K tomu bratru krásný pocit, když může razítkovat, vládnout a dohlížet na své podanné.

       Pří vší úctě k němu, budu-li jeho sociální dávky, za které chápu platy drtivé většiny úředníků považovat za mzdu, tak má opravdu hodně peněz, určitě kolem 20 000 korun, plus další ušetří požitky, které tato práce přináší. Troufám si směle napsat, že jeho „práci“, lze – li o této činnosti tak hovořit, ale připusťme, by udělalo dvanáctileté dítě za nejvíce dva pracovní dny v měsíci.

     Úřednicí jsou opravdu koníčkáři, mají své úřední dny, kdy si mohou odreagovat své trápení na „prostých“ lidech a jejich pracovní den neochvějně začíná ranní kávou, vyřízením si své soukromé korespondence a všemi radostmi, které počítačové spojení od sledování filmů po meanstreamové „radosti“ a zprávy, jak se máme dobře, přináší.

     Nechci zdržovat, tak jen rychle zmíním armádu. Peníze, které do ní tečou, jsou neuvěřitelné a prakticky nikdo neví, když občas prosáknou statistiky o neuvěřitelných částkách na letecké (!) výlety a další nutnosti naší ochrany, tedy nikdo neví jak si asi žijí úředníci armády, ostatně je to tajemství ze své podstaty. Něco mi ale přesně říká, že také armádní úředníci mají „snový“ život.

     Efektivitu úředníků nechtě sleduji celé roky, kdy při mé vlastní práci, kterou a rád (!) dělám zdarma, při které musím kontaktovat mnohé úřady, čím dále častěji – pokud vůbec někdo odpoví, naleznu v e-mailu standardní odpověď: Do toho a toho jsem mimo úřad, obraťte se na toho a toho…“ Potom už nic, ale i tak se zaraduji, úředníci skutečně žijí….

     Mezi výše popisovaným provádí politika neuvěřitelný tlak, hon na člověka, který se nechce, či nemůže zúčastnit této hry, velmi podobné hře „Letadlo“, kdy organizátoři státu vyplácí peníze zcela přesně nikoliv podle práce ve prospěch komunity, jejíž racionalitu i rozumné vstupy blokují historicky dlouho, ale podle toho, do jakých výšin konexe, či rodinné vztahy, občas i snaha samotného účinkujícího – úředníka vynese, třeba až ke kýžené definitivě – pro mne doživotním sociálním dávkám, které přijímá za to, že dále hraje hru na stát a politiku, která se o nás údajně stará.

      Zdaleka nejlépe jsme ovládáni ve velkých městských celcích. Podobně jako mi nikdo doposud neuměl vysvětlit, proč války začínají údajně ty nejchudší, frustrované státy (Německé zářným příkladem), když mnohem levnější, nemluvě o etickém pozadí, je nikoliv prodlužení státu (kdopak asi na války a zbraně chudým zemím půjčuje – že by to nebyl rizikový úvěr(?), historie ukazuje, že není….

      Tedy podobně jako nedokážu pochopit, že vytvoření světové války je levnější, než rozumné hospodaření komunity vedoucí k soběstačnosti, zůstaňme pro příklad u Německa, které mělo fascinující předpoklady pro uživení nejen sebe sama, přes složitosti uměle vytvořeného tlaků pomocí „reparací“, tak podobně neumím pochopit letité heslo naší civilizace: „Pojďme do města, na co už vesnice, či malá městečka, tam se vydělávají prachy?“

      Kdo ve městě ovšem vytváří hodnoty, skutečné hodnoty potřebné k životu, už nikdo neřekne.

      Všemocná média potom doplní lidské hemžení o „zpravodajství“ a kulturu, což netřeba komentovat, protože lži a infantilizující zprávy o nalezencích, či nehodách se úzkostlivě vyhýbají jen náznaku pravdy.

      Podnes lidé netuší jak obrovským podvodem jsou federální rezervní banky, kdy nejen v USA, skupiny finančníku tisknou peníze, pomocí kterých pak i podle platných zákonů většinou ilegálně vysávají bankovky skutečné, potažmo pracovní úsilí lidí, kteří nemají o tomto podvodu ani ponětí, právě proto, že sledují média, která si finančníci pochopitelně tak či onak zotročí jako první.

      Také televize mají své úředníky. Ti mají hodně peněz, natáčejí „reportáže“ čím dále podobnější bolševickým a nacistickým agitkám z poloviny minulého století, mají své mobily, žranice, presentace a teplá místa, přesně ví, že jen náznak svobodné informace jim vše sebere, kariéru, možnost splácet hypotéku (lichvu). A připusťme, že jsou i tací, kteří si ani toto neuvědomují, prostě seberou kameru a jdou tam, kam jim to rozepisuje denní plán, aby pro publikum natočili dlouhé pasáže neuvěřitelných stupidností typu – převrácený kamion s vepři – mezitím co svět se velmi rychle mění.

     Zajímavý postřeh si dovolím ke kulturní frontě. Té totalitní systém svědčí jako žádné jiné. Po „převratu“, kdy řada z nás v ČR, roku 1989 věřila, že svět a tedy i my se pohnul ke svobodě a rozumnosti málokoho zajímalo divadlo, film, protože skutečnost tehdy opravdu přetloukla všechnu tu syntetickou, iluzorní kulturu, která v praxi se chová stejně jako každý jiný úřad, místa lidem nehlídá talent, či oduševnělá tvorba, ale OSA, zákony a tvrdé mafie v oblasti kulturních produkcí.

     Tlak takto nepříjemně zkonstruovaného „života“, sociálního inženýrství je natolik velký, že prakticky nelze neselhat. Rozumnou věc neprosadíte, pomineme-li odlidštěnou tvář měst, která s přibývající digitalizací působí jako nějaké hodně stupidní sci-fi. Na poště, ale i u lékaře dostanete své číslo, jako na nádraží nebo letišti prostě čekáte až se ozve gong a vy jste na řadě…..

     Unifikace všeho a všech, opřená ovšem o zcela perversní vnímání hodnot pokračuje, přibývá komunikace zprostředkovaná, kdy platíme nehorázné částky za to, že můžeme telefonovat ( v roce 2008!), ale co ještě můžeme?

      Možnost občana na libovolné úrovni od vědce až po toho ze „selským“ rozumem ovlivnit iracionální, velmi útrpné vedení komunity je zcela nulová, pokud tato snaha iniciátora přímo nepoškozuje, právě obrovským tlakem úředníků proti jakémukoliv projevu občanské iniciativy – od snahy upozornit na racionálnější vedení čehokoliv prakticky, po snahu založit si malý podnik, vše je tvrdou byrokracií odsouzeno k zániku.

      A tak likvidujeme dětská hřiště, ale i provozovny, které nevyhovují úředníkům z Bruselu, kteří jsou skutečně vrcholem úřednické dokonalosti o čemž svědčí i to, že EU byrokracie se pravidelně stěhuje z místa na místo za neskutečných nákladů finančních i časových, je to vrchol idiotie při vší úctě, nejen k úřednikům.

      Budiž, takový je „moderní“ svět. Vše se racionalizuje, pšenice už není pšenicí a stovky čím dále tím více „odfláklých“ obalů v prodejnách supermarketů skrývá jídlo, které už není k jídlu. Paštika má sice záruku i několik let (nekonzervovaná!), ale ty hmoty jsou si už tak podobné, jak chemie pomáhá nadnárodním koncernům k tvorbě co nejvíce jídla z chemických polotovarů. Potom si ještě do tašky přihodím čínské jahody, česnek a říkám si, jak dlouho ještě?

      Mizí spontánnost, přibývá tlaků na člověka, které jistě nevyřeší farmaceutické koncerny, které toho času dokončují, čtete dobře (!), diagnostické programy pro lékaře. Opravdu vyjma několika velmi exaktních medicínských oborů, tak od psychiatrie až po obvodní lékaře bude situace fungovat takto.

      Do počítače budou zadána data Vašich obtíží a výsledek – recept, diagnosa, navržení chirurgického zákroku. Těžko věřit státu zájem o zdraví lidí, když hlavní příčina nemocí, cigareta je dnes jedinou legální drogou pro všechny – od dětí až po dospělé – ač podle všech vědeckých vyjádření působí mnoho tragédií.

      Uvádím to jen jako důkaz nezájmu státu – politiků – o cokoliv jiného, než vlastní prospěch. Jako poslední příklad si dovolím uvést aktualitu, která kdysi oběhla večerní zprávy. Nějaký osvícený starosta nechal rozumně zrenovovat a vyčistit místní rybník, potom za nízký poplatek se tam scházeli lidé, děti, chytali ryby, relaxovali a byli skutečně šťastní.

      Do několika týdnů, vzhledem k několika zákonům a vyhláškám byla tato činnost zakázána a děti se vrátily, jako i mnozí dospělí do virtuálního světa počítačů, meanstreamových umělců, hudebníků a k cigaretě, nebo i „nelegální“ droze. Prosím vždyť to prostředí ani nic jiného neumožňuje.

      Otevření hranic a umělé slučování celků se stále více ukazuje jako krok, který byl nutný směrem ke globalizované vládě vyšinuté politiky, nikoliv jako pomoc lidem. „Bipolární“ svět se železnou oponou prostě neumožňoval centrální světovou vládu bankéřských elit a jejich politických sluhů.

      Dnes budeme čipovat děti v celém tom světě, není to pesimismus, budou nám scanovat oční duhovky, jakkoliv je to velmi neověřená potenciálně nebezpečná technologie, budeme mít asi jen jednu kartu, tam budou naše kredity na štěstí i sociální a zdravotní údaje a čip, který nás bude laskavě hlídat.

      Stali jsme se jednotkami v superpočítačích geniálních superšílenců, či šílených zadavatelů „nového“ světového pořádku. Ty z nás, kteří nemají dar nevnímat, či zařadit se do hry „Letadlo“ skutečně budou moci vypnout, nebo zatlačit k pochopitelné, ale prý nezdravé emocionální reakci na tento „snový“ svět.

      Potom přijde psychiatrie nebo vězení, je to tak, není to pesimismus, je to mašina, která nás všechny stravuje, která nám vnucuje pocit, že svoboda je v otrocké práci pro iracionální, sadistickou, stále zcela nelidskou politiku.

      Prý dochází nafta, ale na autosalonech stále firmy nabízí velkoobsahová auta, stejně jako nás filmová i televizní reklama nahání do nesmyslných hromadných dovolených a budují se nové a nové letištní terminály. Pro koho tedy?

      Racionální předpoklad říká, že v průběhu několika desetiletí to praskne. Vida, nafta opravdu došla, buďme si jisti, že na vrcholové hráče civilizačního „letadla“ zbude. Stejně jako těm ostatním zbudou na dvoře nepoužitelná auta a motorky, budou čekat fronty na jejich ze zákona povinné zničení, přece nebudeme rezavými krámy zatěžovat přírodu o kterou se politici tak pěkně starají….

      Hry letadlo se nejde neúčastnit, prostě musíte dát děti do školy, stejně jako zajít k doktorovi, či pobýt občas v nemocnici. Tu hru jsme ale nezvolili, udělali to za nás jiní a budou jí hrát dokud to půjde.

      Dále nám reklamy budou říkat, jak nás dovolená, „pracovní“ či společenská kariéra učiní šťastnými, nebo hypotéka na dům, či televizi.

      Dále ale bude platit, že nejcennější je Láska, které se všemocná světová hydra bojí nejvíce, protože minimalizuje konzum a osvobozuje. Nemyslím, že sociální inženýři vymyslí pěknější život, než život ve dvou, v rodině.

      Pokud se dva lidé mají skutečně rádi, stačí velmi málo k tomu, aby se potěšili na těle i na duchu, aby se radovali už jen z toho, že jsou, bez stresu z šíleného systému.

      Proti té Lásce také systém bojuje, atomizuje společnost na jedince, kteří ve své úzkosti budou hledat nejrůznější náhražky lásky, budou hodně utrácet ve vnitřní samotě za telefon, či filmové iluze, ale i drogy zakázané i nezakázané.

      Sex, dobré jídlo, zdravotní péči, to vše si lze koupit, vynutit falešnými sliby, to vše je asi silné pokušení, ale Lásku si koupit nelze. Lze jí však klást do cesty ty nejšílenější, nejsadističtější překážky a to se děje.

      Kariéra i peníze už potrhaly mnohé páry šťastných lidí, nicméně jedna lidová moudrost říká: „Láska která není, nikdy nebyla“.

      Hodně štěstí Lásce, hodně štěstí rozumnosti, hodně síly pro její zachování v „nové“ společnosti, kde si plní úchylné elity sny a my, většina jsme pacifikováni k tomu, abychom buď činili kompars, nebo zešíleli, ten tlak je opravdu velký, jde-li to, vydržme, protože divadlo civlizace bude ještě trvat a jeho podoba bude opravdu tragická.

      Princip je stále stejný, ale technika umožňující jeho realizaci je mnohem dál.

      Lidé se musí bát jeden druhého, udávat, hlídat, vše poměřovat penězi, které ovšem už dávno tiskne parta lidí, kteří jsou ukryti v pozadí a žijí z lichvy, žijí právě z toho, jak my umíráme, nejen ve válkách, ale i v prostředí, které je pro tělo a hlavně ducha člověka zcela nepřirozené a nezdravé. Utéci není kam, vše ukazuje na to, že lze jen vydržet a zachovat si rozumnost dokud letadlo nespolkne jeho strůjce, úchylné politické strany a jejich zákony, jejich týrání lidí.

      Tento útok, hon, nepotřebuje, abychom měli vztahy mezi sebou, přemýšleli, abychom měli pěkný vztah k přírodě, protože prakticky vše už hovoří proti tomu systému, protože vše co jde už „nadlidi“ zničili. Jsou stejní, politicim. Mediálně odsuzují Hitlera, přičemž v praxi dále naplňují jeho šílenou vizi, že na světě budeme všichni jako jeden. Se stejnými myšlenkami, vizemi, pravidly, aby reálná moc tohoto světa, spolu s minoritou dozorců příživniků mohla hrát své monopoly a lidi dále užívat jako otroky.

      Někde na konci sociálního inženýrství má tedy skutečně stát jeden svět s jedním úředním jazykem, jednou měnou, podle pravidel, kterých šílenství a rozporuplnost hovoří sama za sebe.

Poslední komentáře
01.03.2017 13:37:27: vaše dedra - oficiální stránky - vaše dedra - oficiální stránky.
16.06.2015 18:19:13: Myslím, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Napište mi PM, diskutovat. :-| rychla sms pujcka ihned
23.03.2010 17:01:54: když si to člověk opravdu důkladně pročte, tak mu z toho musí být dost blbě, jako mě,při tom shonu s...
10.07.2009 10:22:44: Ponuré. U čtení jsem zažíval podobné pocity jako při četbě 1984. Achjo smiley${1}
 
Motto: ...Politik je osoba, která běhá po poli se skřivánkem v kleci a křičí: "Jen se podívejte, jak si tady pěkně létá a to jen proto, že tady s ním běhám"...